Irsko má zelenou

Irsko. Tato země pro mě byla vždy tak trochu záhadou. Dnes můžu však už s jistotou říct, že Irsko zdaleka není jen moře zelené barvy a mýtů.  Při devítidenním školním zájezdu jsem se o této zemi dozvěděla mnohem víc, než za celý život jen z knížek či učebnic. A že to stálo za to.

 

 

 

 

S čím se v Irsku setkáte skoro úplně všude? Jednoznačně s kostely, katedrálami a hrady. Impozantní kamenné budovy, všechny ve velmi podobném stylu, se nacházejí roztroušené po celé zemi, od zapadlých vesniček až po hlavní město Irska, Dublin.

V Dublinu jsem měla možnost zahlédnout katedrálu sv. Patrika a katedrálu Christchurch, podobných památek je však ve městě mnohem víc. Za zmínku jistě stojí i slavná univerzita Trinity College, která návštěvníky potěší prastarou knihovnou.

Hrady jsem navštívila dva. Birr Castle, který mi učaroval rozlehlými zahradami a vědeckým centrem, jehož největší chloubou byl obří dalekohled, a Bunratty Castle, který se nacházel v areálu malebného skanzenu.

 

Irská příroda láká všudypřítomnou zelení. Okolí městečka Glendalough stojí za návštěvu kvůli dvěma průzračným jezerům, která jsou obklopena tajemnými lukami a lesy, při ranní návštěvě se mezi stromy vznáší bělavý opar, který celému místu dodává až magickou atmosféru.

Dalším přírodním unikátem je národní park Connemara. Divoká krajina je známá zejména poníky Connemara, kteří pocházejí z této oblasti, a pro vytrvalé horaly se zde nabízí možnost zdolat impozantní vrch Diamond Mountain, na jehož hřebeni jsou často k vidění stáda divokých kozorožců.

Do třetice všeho dobrého přírodního se nabízí zmínit Moherské útesy. Tyčí se až do výšky 200 metrů nad mořem a svými neuvěřitelnými výhledy přímo vybízejí k fotografickému šílenství. Rozlehlé stezky vedoucí přes útesy, v některých místech jen několik metrů od kraje, považuji za nejkrásnější pozorovatelny irské přírody.

 

Kdykoliv byla šance seznámit se s někým novým, nebo prohodit pár slov s místními, neváhala jsem a chytala příležitost za pačesy. Ze svých pozorování, zážitků a setkání, bych Iry popsala jako neobyčejně pozorné, hovorné a pozitivní lidi, kteří milují hudbu, svou zemi a komunikaci s turisty.

Seznámila jsem se s profesionálním muzikantem, jménem Sal, a se studentem Freddiem, který pracuje ve volném čase jako průvodce po Moherských útesech. Překonala jsem počáteční rozpaky a po chvíli rozhovoru jsme se dostali k půlhodince společného zpívání doprovázeného hrou na kytaru.

Proto jedno doporučení na závěr. Pro neobyčejný zážitek z Irska se vyplatí překonávat sebe sama, a pokud se člověk dostane do společnosti Irů – muzikantů, měl by si taková setkání řádně užít. Konec konců, vzpomínky zůstanou i po opuštění irských hranic.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *