Doc. MgA. Petr Koliha je režisér a v současné době i výkonný ředitel televize ČT :D. Právě za tento televizní program předával letos Zlatou korunku Ámosi sympaťákovi – Pavlíně Strýčkové. A my jsme si s ním zde v DTA připravili krátký rozhovor.
Jak se vám letošní ročník zlatého Ámose líbil?
Já jsem vlastně letos zažil jenom finále a byl jsem nadšený, protože si myslím, že to finále už má opravdu úroveň je velmi kvalitní a byli kvalitní i soutěžící. Myslím si, že Zlatý Ámos tady postupně vytváří a kultivuje určitý klub Pedagogů a lidí, kteří se zajímají o školství a myslím si, že je to už opravdu společenská a reprezentativní akce, a která se také odráží v mediích, mimochodem ty mediální obrazy jsou velmi silné.
Když jste byl mlád, měl jste nějakého učitele, kterého byste dnes býval nominoval na Zlatého Ámose?
Určitě, já si pamatuji asi v sedmé třídě jsem měl paní učitelku na matematiku, která mne vlastně nasměrovala do planetária, tehdy tam probíhaly takové astronomické kurzy a díky ní jsem vlastně prožil nádherných několik let s astronomií, a dokonce jsem i vyhrál nějaké kolo matematické soutěže. Byla to myslím obvodní úroveň, abyste věděli, nebyla to celostátní, ale musím říct, že pro mě byla kantor, který mě opravdu uměl inspirovat.
Jaký jste byl student, když jste byl mladý?
Já? Tak ono jde asi o věk. Na té devítiletce jsem byl asi takový běžný student. Já jsem vlastně objevil studium až na střední škole a to tehdy, když jsem se naučil se učit a mě to vlastně hrozně začalo bavit. A vysoká škola? Já jsem pak už šel konkrétním směrem. Vystudoval jsem FAMU na filmovou režii. To už pro mě byla taková pěna života, kterou jsem dělal s radostí a kde jsem se setkal s řadou osobností, režisérů, autorů. Od Otakara Vávry, Jiřího Menzela, Věry Chytilové, až po klasiky jako Bořivoje Zemana, pana Lukavského, který mě učil herectví. Ta vysoká škola ta byla opravdu odměna, to nebylo studium.
Máte ještě něco, co byste chtěl na závěr poznamenat?
Já bych Zlatému Ámosovi přál mnoho štěstí do budoucna a moc bych si přál, aby tady ta kultura kantorů opravdu pěstovala, to si myslím, že je základní parametr školství. Ono se mluví o řadě konceptů, ale vždycky to nakonec závisí na konkrétním kantorovi.