Dnes proběhl poslední den akce Nusle v pohybu a my byli při tom. Ne však v řadách předních pozorovatelů, ani náhodných kolemjdoucích. Stáli jsme u stánku Dětské tiskové agentury, po očku sledovali průběh odpoledne, rozdávali zájemcům letáčky s informacemi o nás a doporučenou denní dávkou úsměvů navrch. Navíc se mi podařilo vyzpovídat místostarostu Prahy 4, co víc si jako redaktorka můžu přát.
O mnoho krásnější snad dnešní den ani být nemohl, počasí bylo příjemné, atmosféra parku Jezerka stále ještě zelená a návštěvníci se tvářili spokojeně. Aby taky ne, když se o jejich pozornost téměř praly herečky loutkového divadla, žirafí maskot, výběh s minikoníky, usměvavý prodavač koláčů, šikovné děti s ukázkou thajského boxu, nebo třeba roztomilá prasečí slečna na vodítku.
Díky klidnému průběhu všech částí akce jsem měla možnost na chvilinku odchytit místostarostu Prahy 4, pana Zdeňka Kováříka, a požádala jsem jej o rozhovor, s čímž k mé radosti okamžitě souhlasil.
„Jak tato akce vlastně vznikla, jak vás to napadlo?“
„Máme takový cyklus akcí po jednotlivých částech Prahy 4, začínali jsme v Michli, postupně jsme putovali přes další části čtyřky a skončili jsme tady v Nuslích. Tady je společná akce třídenní, Nusle v pohybu, začala v úterý na námětí generála Kutlvašra, středa byla taková dílčí a čtvrtek je věnovaný Jezerce.“
„Mohl byste mi prosím prozradit, jakou souvislost má s dnešní akcí žirafa?“
„Ta je spíš taková doplňková, se sportem jako takovým nemá samozřejmě žádnou další souvislost, ale s Nuslemi má něco společného, protože jeden z nejlepších oddílů nuselského sokola jsou žirafy, což jsou naše basketbalistky. Takže souvislost by se našla, ale určitě nebyla řízená.“
„Plánujete pokračování Nuslí v pohybu i v dalších letech?“
„Každý rok se na jaře nebo na podzim dělá cyklus sportovních akcí, protože nemáme místo, kde by se dalo udělat něco centrálního pro všechny části čtyřky. Jednotliví příjemci našich dotací předvádí své aktivity, někdy v rámci náboru nových členů, tentokrát je to spíš jenom předvádění. Tady na Jezerce se moc nedá dělat nábor, protože na ty sportovní aktivity tady není dost místa.“
„Co se Vám zdá jako úspěch a co byste naopak příště raději viděl jinak?“
„Velký úspěch mělo třeba tančení, nebo spíš cvičení u tyče (pozn.: v úterý na náměstí Generála Kutlvašra), kde děvčata z oddílu byla dokonce překvapená, jaký zájem najednou vzbudila, nakonec tam proběhl i neplánovaný nábor. Ale spíš se nedá o těch dílčích úspěších takhle mluvit, hlavní je to, že se lidé dozví, které oddíly tady vlastně fungují a co si mohou vyzkoušet. Na druhou stranu, myslím si, že je složitá věc ta, že z těch sportovních aktivit se na možných místech vlastně dá předvést jen malá část a tím, jak je to roztroušené po otevřených jednotlivých sportovištích, tak o tom lidé příliš nevědí. Budeme muset zajistit lepší šíření informací o těchto akcích, protože lidé takto třeba přijdou na možnost vyzkoušet si ve fitku nebo v posilovně věci, které neznají, ale jinak by se to dozvěděli pozdě nebo vůbec.“
„A co se Vám líbí z hlediska atmosféry nebo průběhu dnešní akce?“
„Tak vždycky je nejzajímavější, když přijdou ti nejmenší, to je pokaždé to nejhezčí.“
„Děkuji Vám za rozhovor, na shledanou.“
„Tak ať se daří, na shledanou.“
Říká se, že člověk by měl mít po práci legraci. Když je ale práce zároveň zábavou, nemíjí se to účinkem? Tak či tak, odpoledne na Jezerce mi uběhlo téměř nadzvukovou rychlostí a množství zážitků z malého prostranství před divadlem by se dalo líčit dlouhé hodiny. Pokud se někdy naskytne podobná příležitost, určitě si ji nenechám ujít.
A vy, vážení čtenáři, také vyhledávejte události, akce a sešlosti ve vašem okolí, kdo ví, třeba se vám také vydaří jít na slovíčko s místostarostou.