Při příležitosti stého výročí narození světoznámého malíře Bohumila Konečného se v Galerii Villa Pellé koná výstava s názvem Ženy a jiná dobrodružství Bohumila Konečného, která bude k vidění až do 10.11. 2018. Kromě obrazů žen je zde možno vidět i původní náměty Rychlých šípů, nebo ručně malované reklamy na světoznámé značky, i dokumenty z osobního života Konečného. Jako redaktorky Malých novin jsme si nemohly nechat ujít příležitost a navštívily jsme vernisáž výstavy. Kromě jedné místnosti. Proč? To se dozvíte až přečtete celý článek.
Na výstavu jsme se vypravily společně s Amálkou. Po zběžném prohlédnutí několika výstavních místností jsme se spolu s ostatními zastavili v ne příliš prostorné chodbě, abychom si vyslechli uvítací řeč kurátora výstavy, pana Jana Hosnedla. Kromě jiného zde následně vystupoval i dětský pěvecký soubor.
Zahájení výstavy proběhlo příjemným vyprávěcím způsobem, dozvěděli jsme se, jak výstava vůbec vznikla a zajímavosti ze života pana Bohumila Konečného. Všem návštěvníkům proto doporučujeme zhlédnout dokument o výstavách a Bohumilu Konečném, který se v rámci výstavy promítá v podkroví.
Po zahájení se nám s Amálkou podařilo obrátit se s žádostí o rozhovor na kurátora výstavy, pana Jana Hosnedla, který souhlasil, že se nechá podrobit krátkému výslechu a zodpoví nám několik otázek.
„Co Vás na dílech Bohumila Konečného nejvíc oslovuje?“
„Myslím, že mě zejména oslovil jeho životní příběh, vzlety a pády. Kvůli režimu se u nás příliš neproslavil a jeho umělecký talent přišel vniveč, vlastně tu později jen tak živořil. Kdyby emigroval do Ameriky, byl by slavný, bohatý a celosvětově uznávaný umělec.“
„Jaký vztah máte k jeho dílům, máte nějaké konkrétní oblíbená?“
„Z dětství určitě ilustrace knihy Jaroslava Foglara Pod junáckou vlajkou. Ze zde vystavovaných mám nejradši z doby žen taneční pár a z jeho dětství Kulometnou rotu.“
„Jaký je Váš vztah ke škole, jak jste se dostal k povolání učitele?“
„K učitelování jsem se dostal kromě jiného díky inspiraci z knih Jaroslava Foglara, z členství a následného vedení skautského oddílu. Učím matematiku a fyziku, zrovna tyto dva předměty Bimbo příliš v lásce neměl.“
„Co by si měl návštěvník z výstavy odnést?“
„Asi ať každý dělá, co ho baví, děti ať třeba kreslí nebo chodí do přírody, ať neopouštějí své zájmy a nevzdávají se svých snů.“
„Děkujeme za rozhovor, teď už se půjdeme ponořit do výstavních prostor a prohlédnout si Vámi doporučená díla na vlastní oči.“
Prohlédly jsme si tedy veškeré přístupné místnosti s díly, kromě jediné. Na dveřích byl totiž nápis, že vstup je povolen jen návštěvníkům starších 18 let (kliknutím na obrázek vlevo si to můžete přečíst na vlastní oči).
S Amálkou jsme se shodly, že tajuplnou úzkou místnost, která se nenápadně krčila hned u vstupu do výstavní místnosti zaměřené na ženy, si raději necháme ujít a necháme tak prostor ostatním, aby se mohli na vlastní oči přesvědčit o tom, co se v ní nachází.
Výstavu bychom doporučily všem. Dětem, dospělým, na věku nezáleží, výstava nabízí pro každého něco a navíc kromě děl samotných, nebo dokumentu o výstavě si návštěvníci můžou vyzkoušet práci na psacím stroji, nebo se pokochat školním vysvědčením či deníkem Bohuslava Konečného.
