Sdružení Linka bezpečí vzniklo již v roce 1994 za účelem pomoci a ochrany dětí a mladistvých v krizových a tíživých situacích. Samotná Linka bezpečí funguje na bázi bezplatné telefonní linky, která je v provozu nonstop po celý rok. Možnost spojení je i přes chat nebo mail. O zkušenosti a další informace se s námi podělila Kateřina Lišková, vedoucí odborných služeb Linky bezpečí.
Co Vás vedlo k práci v Lince bezpečí?
Krátce po té, co jsem se ve své předchozí práci setkala se sebevraždou 11letého chlapce, jsem se dozvěděla o činnosti Linky bezpečí. Tehdy fungovala pátým rokem. Zaujala mě možnost nabízet dětem podporu při náročných životních situacích. Věřím, že díky rozhovoru s Linkou se mohou děti a mladí lidé více zorientovat v možnostech řešení svých potíží, mohou získat odvahu říci si o další pomoc. Nemusí pak dojít k tak tragickým ukončením jejich života.
Konzultant Linky bezpečí musí mít vystudovanou VOŠ, VŠ nebo jiné vhodné vzdělání, jaké to jsou?
Vzdělání našich pracovníků musí odpovídat zákonu o sociálních službách. Jedná se tedy nejčastěji o sociálně právní VOŠ, VŠ sociální práce, psychologie. V případě jiného VŠ vzdělání je nutný kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách.
Kromě vhodného vzdělání je i nutný výcvik v telefonické krizové intervenci, jak tento kurz probíhá?
Jedná se o akreditovaný kurz v rozsahu 116 hodin. V kurzu se učí, jak se pracuje metodou krizové intervence. Probírají se odborná témata, se kterými se na lince setkáváme. A hodně se nacvičuje, jak správně hovory vést.
S jakým problémem dětí a mladistvých se setkáváte nejčastěji?
Nejčastěji s námi děti a mladiství řeší psychické potíže – různé úzkosti, strachy, potíže se sebepoškozováním i sebevražednými myšlenkami. Dále u nás probírají potíže ve vztazích – v rodině, mezi partnery, ve škole, mezi vrstevníky. A také situace, kdy jim někdo ubližuje. Ať už jejich blízcí, někdo ve škole či přes internet.
Je více telefonátů například v období vysvědčení nebo naopak během začátku školního roku?
U nás máme mnoho telefonátů prakticky neustále. Je jedno, o jaké období se jedná. Spíše se promění témata, která v tu chvíli děti řeší. Například během konce školního roku s námi probírají vysvědčení, maturity a přijímací zkoušky, přes prázdniny potíže v rodině a s vrstevníky, během školy potíže s učivem, v kolektivu, šikanu.
Zažila jste někdy situaci, kdy volající spáchal sebevraždu během hovoru?
Na Lince bezpečí máme jen málo zpětné vazby, jak se situace našich klientů dále vyvíjí. Přímo během hovoru se snažíme člověka se sebevražednými úmysly nasměrovat na pomoc, můžeme mu ji zajistit např. posláním záchranné služby. Vždy se snažíme o záchranu života. Pokud se hovor přeruší, nevíme, proč se to stalo, co se na druhé straně sluchátka děje dál. Za svou 22 letou praxi na Lince jsem se ale setkala i s tím, že jsme se zpětně dozvěděli, že mladý člověk, který byl s Linkou v kontaktu, sebevraždu dokonal. Naštěstí se ve většině případů podaří volající podpořit v hledání jiné cesty.
Kolik mladistvých se naopak od sebevraždy nebo sebepoškození podaří zachránit?
Na Lince bezpečí se jen v loňském roce týkalo sebevražedných tendencí či sebepoškozování celkem přes 3000 kontaktů. V mnoha těchto případech se nám podařilo od životu nebezpečného jednání děti a mladé lidi odklonit, podpořit je ve vyhledání další vhodné pomoci. Vždycky však záleží na tom, v jakém stádiu takovýchto situací se na nás obrátí, co přesně s námi potřebují řešit.
Je nějaký typ problémů, ve kterém je Linka bezpečí schopna pomoci lépe než v ostatních, například šikana?
Na Linku bezpečí se obracejí děti a mladiství s velmi pestrou škálou problémů. Naším úkolem je zejména pracovat s emocemi, aby mohlo dojít k jejich uvolnění. Pak se díváme na situaci, v které se klient nachází, a společně hledáme možnosti řešení. Jednou z nich je i nabídka kontaktu na další odborníky, kteří se specializují na problematiku, se kterou se klient potýká. Dalo by se to přirovnat k ambulanci – tam také ošetří akutní stav, a pak pošlou pacienta k specializovanému lékaři. Nelze tedy říci, že nějaké téma umíme lépe a jiné hůře. Vždy záleží na zakázce – co v rámci daného tématu s námi klient potřebuje probrat. Tomu se pak věnujeme, případně směřujeme na další vhodnou pomoc.
Je nějaký limit na délku telefonního rozhovoru jako například u chatu je 90 minut?
U telefonátu limit na délku nemáme. Vždy záleží na volajícím, jak dlouho s námi bude potřebovat mluvit. Průměrně hovory trvají 20-30 minut. Některé ale i hodinu. Většina telefonních operátorů hovory po 50 minutách až hodině přerušují. Na toto volající upozorňujeme a domlouváme se v případě potřeby na tom, že zavolají znovu. Chat je velmi specifický kontakt, náročný na soustředění, proto tam máme nastavený limit 90 minut.
Volají děti a mladiství opakovaně nebo častěji stačí jeden rozhovor?
U nás se děje obojí. (Obě možnosti se dějí.) Ve spoustě případů stačí jeden kontakt. Klient získá podporu, zorientuje se v možnostech řešení, a pokud má dost sil či dobré zázemí kolem sebe, pomoc Linky už znovu nepotřebuje. V některých případech takové zázemí děti či mladí lidé nemají, a tak se na nás obracejí opakovaně. Někdy je to více hovorů k jedné situaci, protože trvá delší dobu, než se ji podaří zvládnout. Jindy se na nás obrací jeden člověk s více tématy, ale s větším časovým odstupem – podle toho, co se mu v životě přihodí. Měl s námi dobrou zkušenost, a tak se na nás v případě nových potíží obrací znovu.
Je práce v Lince bezpečí psychicky náročná?
Ano, být dětem a mladým lidem oporou v jejich náročných životních situacích vyžaduje velkou psychickou odolnost. Během dne vyslechnete nebo na chatu či v e-mailové poradně přečtete spoustu těžkých životních příběhů. Je proto moc důležité pracovat s vlastní psychohygienou, umět se odreagovat, načerpat dobrou energii. Současně je to práce velmi smysluplná. U spousty klientů cítíte úlevu, slyšíte od nich poděkování a ocenění této práce.