Čtyři kroky do nového světa je populárně naučná série koncertů pořádaná Českou Filharmonií. Na koncertech se studenti dozvědí o zajímavostech a záhadách velikých děl známých skladatelů. Osobně jsem měl to štěstí, že jsem se dostal na jeden z těchto koncertů. Jednalo se o Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Tato skladba se stala tématem série koncertů již potřetí. Na rozdíl od předchozích ročníků se však dirigent Marko Ivanovič a komentátor Petr Kadlec, zaměřili méně na historický kontext a více na kontext hudební. Koncert naplnil veškerá očekávání, která jsem měl, jediná věc, kterou nikdo neočekával bylo krátké přerušení programu, když několik studentů v předních řadách rušili průběh koncertu. Zbytek koncertu proběhl v pořádku. Po skončení koncertu byl dirigent Marko Ivanovič tak milý a poskytl DTA rozhovor.
Vzhledem k tomu, že jste dirigentem pro Čtyři kroky do nového světa, již od začátku, tak pro Vás mám několik otázek. První otázka je: Jaké je podle vás hlavní poselství tohoto projektu?
My jsme ten cyklus vlastně s Petrem Kadlecem vymysleli, už je tomu jedenáct let a vzniklo to vlastně tak, že jsem do té doby několik let učil na hudebním gymnáziu hudební teorii. A zjistil jsem, že u spousty hudby, obzvláště té současné, je vlastně pasivní, naopak Klasická hudba vyžaduje aktivní poslech. Aby člověk mohl hudbu poslouchat aktivně, tak o ní musí něco vědět. Tu hudbu jde samozřejmě poslouchat na první dobrou, tak jak přijde do ucha, ale v okamžiku, kdy o ní člověk něco ví, ví o souvislostech vzniku, i proto, že je stará sto, dvě stě, či tři sta let, vnímá tu hudbu najednou jinak. Snaha je zprostředkovat tenhle zážitek a nabídnout těm lidem vážnou hudbu jako zážitek, se kterým není žádný jiný druh umění srovnatelný. Hudba totiž člověku poskytuje takový emoční vjemy, které žádný jiný druh umění nemůže. O to se těmi koncerty vlastně snažíme.
Novosvětská je jeden z vrcholů české klasické hudby. Jak se vám líbilo a jak z vašeho pohledu probíhalo dnešní vystoupení?
Tak dneska to bylo trošičku zvláštní, byla tam v publiku taková parta zlobičů. Normálně se to ale nestává. Je také pravda, že tu Novosvětskou děláme už po třetí v rámci těch našich cyklů a pokaždé se k tomu snažíme přistupovat jinak. Často jsme to obzvláštňovali takovýma legráckama, brali jsme to přes Ameriku a souvislosti kulturní a tentokrát jsme šli spíš cestou trochu serióznější, cestou jakéhosi rozboru a ukazuje se, že i tak je tak hudba mladými lidmi dobře přijímaná. Ona sama o sobě je dost přesvědčivá a už na letmý poslech poutavá a ve chvíli, kdy rozkryjete nějaké detaily, tak se tím ten vjem ještě posílí. Byli jsme příjemně překvapeni.
V průběhu vystoupení jste poukazoval na to, že všechny, i doprovodné, nástroje mají v Novosvětské svou důležitou roli, myslíte si, že je nějaký hudební nástroj má podle vás opravdu důležitou roli?
Takto se to nedá úplně říct. Dvořák je vlastně skladatel, kterého když tak zkoušíte a řeknete druhým houslím zahráli něco, co je třeba pro violy, tak vždycky ta linka dává nějaký smysl. To je jeden z důvodů, proč muzikanti Novosvětskou tak rádi hrají, protože každá melodie je vlastně nosná. Dokonce v jedné části první věty rád zesílím doprovodnou linku, kterou hrají sekundy, protože mi přijde škoda, jak je tam schovaná. Dvořák byl prostě takový člověk, který měl větší problém všechni krotit a nějakým způsobem ty nápady redukovat a jeho invence prosakují opravdu všude. Některé doprovodné nápady by jiní skladatelé použily jako ty hlavní.
Děkuji