Na světe se odhaduje být zhruba 7000 jazyků. Z toho 2000 jsou ohrožené a pomalu vymírají. Téměř každý den jeden z nich zaniká. Na východě Ruska je dokonce takový, že s ním mluví pouze poslední dvě ženy. Každý jazyk má svoje zajímavosti. V dnešním článku se podíváme na angličtinu, němčinu a ruštinu.
Angličtina
Angličtina je v současné době světovým jazykem. Většina dětí se jí učí od malička. Angličtina je typická pro spoustu časů, které má. A právě ty jsou nejčastějším kamenem úrazu. Vezmeme si třeba větu: „All the faith he had had had had no effect on the outside of his life.“ Na první pohled nám může připadat chybná, vždyť tam je čtyřikrát to stejné slovo. Zdání ale klame. Věta je napsána správně. Podívejme se třeba na slova read a read. Můžeme je přečíst jako [ríd] a [red], oboje znamená číst, ovšem jedno v současnosti, druhé v minulosti. Když ovšem někoho uslyšíme říct [red], nepředstavíme si ihned tohle slovo, ale slovo red, což znamená červená.
A slyšeli jste někdy o double contractions? Nedivím se, pokud ne. Používají se pouze na jihu Anglie v mluvené formě. V přepisu vypadají asi takto „didn’t’ve, wouldn’t’ve“. Ve formálním textu je nikdy nepoužívejte.
Němčina
Německo je náš západní soused. Dost velká část českých studentů se němčinu učí jako druhý jazyk. A i ta má své zajímavosti. Nejenže zní při hlasité mluvě hodně hrubě a drsně, ale má slova pro věci, které u jiných jazyků zaberou celou větu. Například slovo Schadenfreude znamená potěšení, které cítíte při utrpení ostatních. Tipnete si, co by mohlo znamenat slovo waltersobchakeit? Znamená to: „máte sice pravdu, ale i tak jste blbec“.
V němčině je také velmi důležité, kde dáte velké písmeno a kde malé. Porovnejme tyhle dvě věty: „gut zu Vögeln sein“ a „gut zu vögeln sein“. Moc velký rozdíl nevidíme, že? První znamená být hodný k ptákům. Druhá ovšem mění úplně význam a to na „být dobrý v posteli“.
Ruština
U ruštiny si většina Čechů myslí, že se v klidu dorozumí. Jde přeci o slovanský jazyk. Prvním markantním rozdílem je abeceda. Ruština používá azbuku. Pro neznalce se to může jevit jako soubor prapodivných symbolů. Například české v je v azbuce в, d je д. Není ani tak velký rozdíl mezi malými a velkými písmeny я-Я в-В.
V jednodušších větách nepoužívá ruština slovesa. Třeba věta Já jsem student by se řekla pouze jako Já student (Я студент). A nyní zpět k tomu dorozumění se. Kdybychom například Rusovi řekli, že voní, asi bychom ho nepotěšili. Česky vůně totiž znamená smrad (Войъ).
V další části se podíváme na zajímavosti ve francouzštině, španělštině a latině.