Vesmír tu byl před námi, je s námi a bude i mnoho milionů let po nás. Jeho celkové stáří se odhaduje na 13,7 miliardy let, jde však pouze o vědecký odhad. A jelikož se jedná o jednu z nejméně prozkoumaných oblastí, vždy bude přitahovat pozornost.
Co to ale vlastně je? Vesmír je čtyřrozměrný prostor a nám se zdá i nekonečný. Nekonečný je však pouze zdánlivě, každý den se více a více rozpíná a proto my, jako lidé, nikdy nezahlédneme jeho konec. Z našeho pohledu je tedy nekonečný. Je čtyřrozměrný, kdy čtvrtým rozměrem je čas. Ten je narozdíl od osy x,y a z zvláštní tím, že se v něm dá pohybovat pouze směrem vpřed, nikoli naopak. Celý tento čtyřrozměrný prostor se nazývá Časoprostor. Větší a hmotnější objekty tento časoprostor zakřivují a upravují, například naše Země nebo Slunce to dělají.
Jak vlastně víme, že tyto hmotné objekty časoprostor zakřivují? Vycházíme pouze z teoretických znalostí, konkrétně z Einsteinovy obecné teorie relativity. Ta byla stvořena Einsteinem, aby pomocí ní bylo možné spojit Newtonův zákon (nejrychlejší je vysílání signálů) a Einsteinův postulát (nejrychlejší je světlo). Zajímavostí je i speciální teorie relativity. Její význam je vidět například na paradoxu dvojčat. Když jeden ze sourozenců, dvojčat, odcestuje do vesmíru a bude tam cestovat světelnou rychlostí, po návratu na zem jeho pozemský sourozenec bude starší než cestovatel.
Jak ten náš Vesmír vznikl? V současnosti nejuznávanější teorií je Velký Třesk. S tím přišel v roce 1927 belgický kněz Georges Lemaître. Postupoval podle toho, že pokud se dnes galaxie od sebe vzdalují, musely být jednou blíž k sobě. A tím došel k názoru, že jednou byl celý vesmír smrštěn do malého prostoru s obrovským tlakem a teplotou. O mnoho let později byla tato teorie potvrzena pomocí důkazů, ve vesmíru se totiž stále nachází pozůstatky záření z Velkého Třesku.
Jakým způsobem vlastně zkoumáme historii Vesmíru? Daří se tak díky rychlosti světla, která není nekonečná. Určitou dobu (světelné roky) trvá, než k nám světlo dorazí a ve chvíli kdy se tak stane, tak ale pouze vidíme, jak dané místo vypadalo ve chvíli, kdy se odtamtud světlo vydalo. Díky tomu vidíme zhruba 6 miliard let do historie a jak tehdy vypadaly hvězdy. Někdy se dokonce podaří najít objekt, který prostor za ním ještě více přibližuje. Příkladem je třeba kvazar (nejzářivější objekty ve vesmíru, ale velmi vzácné), který je od nás vzdálen 9 miliard světelných let. Se současnými dalekohledy bychom ho neviděli, ale jelikož o zhruba 2 miliardy světelných let blíž se nachází netypická galaxie s efektem lupy, máme šanci kvazar pozorovat. A právě díky němu vidíme, jak vypadalo jeho nejbližší okolí před tolika lety.
V další části série o Vesmíru se zaměřím na vesmírné objekty, tedy hvězdy, planety a exoplanety.