Žákem a následně studentem jsem již několik let, a proto mám o současném školství značný přehled. Věřím, že bych o jeho pozitivech a negativech zvládla mluvit i několik hodin. Jak to ovšem bude vypadat v českém školství za 25 let, to je teprve otázka.
První věc, která je podle mého názoru jistá, je, že výuka bude mnohem více zmodernizovaná. Na základních i středních školách se budou využívat tablety a notebooky, možná budou častější i videohovory, díky kterým se jednodušeji spojí přednášející se studenty a nebudou muset zbytečně cestovat po městě a okolí. Bude ovšem tato přemodernizovanost dobrá volba? Již nyní sedí děti většinu dne před počítači nebo mobily. Budou umět ještě vůbec psát psacím písmem?
Dalším podstatným tématem se mi zdá samotná výuka. Vezme si příklad z amerického školského systému, kdy studenti mají větší možnost výběru předmětů? Já sama bych to jen doporučila, neboť například pro humanitně zaměřené studenty jsou tři hodiny fyziky a chemie týdně téměř smrtící. Stejně tak pro vědečtěji zaměřené, se mi zdají nevhodné mít natolik podrobně rozebrané dějiny či jazyky.
Posledním hlavním bodem jsou maturity, Již nyní jsou v plné přípravě povinné maturity z matematiky. Je to ale dobrý nápad? Studentům tím přibude o předmět navíc na naučení se. Neměli by tedy alespoň mít možnost připravovat se déle nebo dokonce v normálních školních hodinách si dopředu připravovat otázky?
Nyní k těm méně důležitým věcem. Například od kdy do kdy bude výuka? Současných šest-sedm let? A stačí devítiletá povinná docházka nebo by se hodilo přidat rok, dva navíc? K tomuto tématu můžeme i dodat, zda bude škola začínat v typických osm či se podle přání mnoha žáků odsune až například na půl devátou. Musíme si ovšem také uvědomit, že čím později začne, tím později skončí. A to platí v obou příkladech. Čím později žáci budou nastupovat do první třídy, tím později ji dostudují a odsune se celá životní linie. V rámci každodenní školy se sice odsun výuky nezdá tak drastický, ale třeba odsunutí kroužků o hodina a tím později i jít spát již rozdíl je.
Ať již školství dopadne jakkoliv, doufám že se těch několika zmíněných negativ zbaví a bude pro budoucí žáky ideálním místem k rozvoji jejich schopností. A třeba i ty létající autobusy budou existovat a žáci se nebudou již moci vymlouvat na dopravní situaci. Ať tak či onak, přeji českému školství hodně štěstí.