Velikonoce jsou můj oblíbený svátek. Jako každý rok jsme pekli perníčky, pletli pomlázky, pojídali vajíčka a smáli jsme se pejskovi naší babičky, jak se pokouší zdolat ve vodě nový rekord.
Každý rok na Velikonoce jezdíme k babičce. To je vždycky velká akce. Pečení a pálení perníčků, motání vánoček a malování vajíček. To všechno je moc pěkné. Mezi naše zvyky ale také patří pomlázky. O Velikonocích vidíme obchodníky prodávající pomlázky snad úplně všude. Něco jiného ale je, když se pokoušíte o vlastnoručně vyrobenou, nebo spíš pomotanou pomlázku.
Nastudovat si pletení proutků je pěkná věda. Nejprve se musí sehnat ideální vrba, což není v džungli u řeky vůbec jednoduché. Náročná cesta do proutkového ráje vede kolem Vltavy, právě tato část řeky se stala cvičebním bazénem babiččina pejska. Jelikož nás na proutky chodí hodně a ani pro psa není lehké uhlídat desetičlennou skupinu lidí, musel zapeklitou situaci tento vodomilný hafan vyřešit svým způsobem. Když jsme se ocitli na dvou stranách řeky, musela naše Angie přeplavat z poloostrova na souš. Po pobavených výkřicích se vrátila zase na svou první stranu. Jenže pro psa v horku s dlouhými chlupy je to moc velké lákadlo, a tak si svou plaveckou dráhu musela vyzkoušet ještě několikrát. Pak Angie konečně pochopila, že bude asi lepší, když zůstane tam, kde byla na začátku.
Každý rok si k nám také najde cestu velikonoční zajíček. Vždycky doufáme, že naši psi zrovna nebudou na zahradě a osobně se nebudou podílet na hledání a ochutnávání sladkostí.
Když se najdou všechna vajíčka a sladkosti a je nám všem špatně, pak se jde ještě koledovat. V naší rodině není zrovna nával kluků, proto si chodí zakoledovat i některé holky.
Bohužel ostatní koledníci chodí také přes babiččin dům, a tak přišli vykoledovat i mě. Letos mi pěkně vyprášili kožich.
Aby toho nebylo dost, bratranec si na trampolíně začal trénovat salta a backflipy. Skončilo to pláčem. Tak tohle bylo moje velikonoční nadělení, a jak dopadlo vám? Napište nám na Facebook.