V pátek 23. března jsme pomáhaly při finále soutěžní ankety o nejlepšího učitele Zlatý Ámos. Nejdříve jsme dostaly informaci, že nás bude potřeba v zákulisí, ať se raději dostavíme již před generálkou. To jsme ovšem netušily, co na nás Slávek Hrzal chystá.
První šok přišel, když nám několik dní předem bylo oznámeno, že náš úkol bude spočívat v ovládání promítacího plátna. Prohlédly jsme si materiály, se kterými jsme měly pracovat a tehdy jsme se zděsily zodpovědnosti, která na nás byla uvalena. Nejen, že jsme měly za úkol spustit prezentaci s logy sponzorů, ale také jsme měly pouštět videovizitky finalistů, znělku, písničky a stopky.
V den D jsme dorazily do prostor Kongresového centra hotelu Olšanka a překvapila nás obří velikost sálu. Dostaly jsme místa hned po pravici zvukaře, kde na nás již čekal připravený notebook. Po prvotních pokusech o rozšíření obrazovky se ukázalo, že je pro naše účely naprosto nepoužitelný, ještě štěstí, že jsme s sebou měly záložní notebook. I přes funkčnost druhého počítače některé problémy nadále přetrvávaly. Kromě neustálých potíží s technikou, jsme si ještě začaly všímat nálady ostatních. Při zkoušce na sebe mnoho lidí volalo z nejrůznějších koutů sálu a jejich hlasy byly všechno, jen ne klidné. Očividně jsme nebyly jediné, kdo se potýkal s nepřízní okolností. Aby toho nebylo málo připozdívalo se a čas oficiálního zahájení odpoledne se neúprosně blížil. Generální zkoušku jsme musely doslova přežívat, z plánovaných úkolů se nám povedl nanejvýš jeden. Ostatní na tom však byli podobně a v době oběda se začali vytrácet. Statečně jsme vydržely až do poslední chvíle a odměnou nám byl výtečný oběd.
Po jídle se atmosféra v sále poněkud uvolnila a my jsme s napětím očekávaly začátek. Jelikož do poslední chvíle nefungovalo nic, tak jak mělo a zároveň jsme dostaly nové instrukce ohledně světel v sále v průběhu jednoho z vystoupení, byly jsme hodně nervózní.
Poslední minuty se zdály být nekonečné. Ulevilo se nám ve chvíli, kdy se nám úspěšně podařilo spustit úvodní video a tím zahájit akci. Potom už šlo všechno jako po másle. Problémy, které nás provázely generálkou, jako by nebyly, dokonce i komunikaci s technikem jsme zvládly na jedničku.
Nikol: Akce se mi velmi líbila. Dokonce i natolik, že jsem schopná si představit svoji budoucí kariéru spojenou právě s tímto typem techniky. Ráda si něco podobného zopakuji.
Bára: Nervozita v zákulisí akce a napjaté situace do poslední vteřinky před zahájením na mě nepůsobily zrovna pozitivně. Upřímně jsem se radovala z toho, že ovládání plátna a výpomoc při televizí natáčenou akcí u mě není na denním pořádku. Přesto jsem za novou zkušenost velmi vděčná a těším se na další podobné nové zážitky.