Historie vysvědčení

Dnes se v českých školách více či méně slavnostně předávalo pololetní vysvědčení. Tedy abychom byli přesnější, tak jen pololetní výpis. Ale přesto je to pro mnoho žáků důležitý bod v jejich školním roce, jelikož se známky vynulují a mohou si tak opravit předměty bez již pokaženého průměru. Ale jak to vypadalo v minulosti?

V době před reformou Marie Terezie ještě neexistovalo žádné vysvědčení, jak ho známe dnes, nýbrž jen takzvané osvědčení o studiu. To dostávali žáci jako potvrzení, pokud by chtěli pokračovat ve studiích dále.

Samotný první výskyt zjednodušeného školního systému se objevuje až za vlády Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku. Žáci však mnohokrát chodily do školy pouze v zimě a na jaře a na podzim pomáhali rodičům.  Od vydání této školní reformy se až do 19. století objevovaly tři druhy vysvědčení, vysvědčení propouštěcí, vysvědčení na odchodnou ze školy a frekventační vysvědčení. Vysvědčení na odchodnou bylo dáváno žákům, kteří sice nenabyli dostatečných vědomostí, ale už se to u nich ani nečekalo. Frekventační vysvědčení se naopak předávalo těm žákům, kteří se chystali pokračovat dále na střední školu.

V roce 1905 byl vydán školní a vyučující řád, jenž stanovil nám dnes již známou pěti stupňovou klasifikaci. Jediné roky, během kterých byla místo ní zavedena šestistupňová, bylo období Protektorátu Čechy a Morava. Pak se navrátil zpět pětistupňový.

V dnešní době žáci dostávají pololetní výpis na konci ledna a pak závěrečné vysvědčení poslední den školního roku. A je psáno slovním hodnocením samostatných předmětů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *